Do první světové války muselo narukovat 155 třebíčských sokolů, z toho 19 cvičitelů. Každý sokol byl v armádě nazýván jako „politisch verdächtig"- politicky podezřelý. Sokolové totiž tvořili na frontách přeběhnutím k „nepříteli" základ našich legií, zvláště pak na ruské frontě. Z třebíčských sokolů tak prosluli zejména Josef Švec a Jan Syrový.

Přestože v třebíčské jednotě zbylo pouze pět cvičitelů, sokolská cvičení v sokolovně pokračovala. V Pomocném a ochranném sboru, který v Třebíči vznikl, pomáhali sokolové přenášet a ošetřovat raněné vojáky a sokolovna se na čas stala jedním z třebíčských lazaretů. Sokolský majetek byl převeden do soukromého vlastnictví, protože rakouské úřady začaly jednotě hrozit jeho konfiskací. V roce 1915 byla zrušena Česká obec sokolská, ale ne její jednoty, které mohly v omezené míře pokračovat ve své činnosti. Došlo také k utužení perzekuce sokolů a tak byli především profesoři a úředníci nuceni vystoupit z organizace.
V roce 1916 bylo již 10 sokolů padlých, 279 na vojně a další stále povoláváni. Nakonec zbylo v třebíčském Sokole jen 15 cvičenců. Činnost jednoty byla válkou velice omezena. Byla však nepřetržitě udržována díky ženskému sokolskému odboru. Konala se pochodová cvičení, výlety i veřejná vystoupení. Ani kulturní činnost Sokola za války nevymizela. Pořádala se pohádková odpoledne, výstavy a divadelní představení, sokolská knihovna se těšila velké návštěvnosti a bylo založeno dokonce loutkové divadlo, které se svými představeními objíždělo i okolní vesnice. V roce 1918 byla třebíčská sokolovna zabrána vojskem, takže cvičení byla přerušena. Vznikem samostatného Československa dne 28. října se vypjatá situace pro Sokol uvolnila. Jan Máchal promlouval k sokolům oblečeným slavnostně v sokolském kroji z balkonu radnice. Pravil prý, že český dvojocasý lev sežral dvojhlavého rakouského orla, a není mu z toho pranic špatně. Hned po převratu byla zahájena opět pravidelná cvičení.