Sokolská myšlenka, opírající se o základy demokracie a mravní sílu jednotlivců byla vždy solí v očích všem totalitním režimům. Ty se všemožně snažily sokolské hnutí  potlačit a úplně zrušit. O vnitřní síle Sokola svědčí skutečnost, že jakmile to okolnosti dovolily, vždy se našlo dost osobností, které dokázali navázat na předchozí činnost. V Sokole Třebíči mezi tyto osobnosti bezesporu patří Zdeňka Herzánová, rozená Bártů.

V roce 1947 se rozhodl výbor Sokola Třebíč pořídit bronzovou pamětní desku svým 15 umučeným členům nacistickými okupanty v letech 1939 - 1945. Dílo bylo zadáno akademickému sochaři Vlastimilu Večeřovi z Nového Veselí, žáku profesora Laudy. Desku odlila firma František Anýž z Prahy, nákladem 26 000 Kč.

V roce 1968 se Sokol Třebíč pokusil zdárně obnovit svoji činnost. Nebyl sice zcela samostatný, nejprve fungoval v rámci ČSTV a později v rámci ZRTV (základní a rekreační tělesná výchova), avšak svoji činnost provozoval v sokolském duchu. Každý ze zakládajících členů složil tuto přísahu: „Svým vlastnoručním podpisem potvrzuji, že se hlásím a souhlasím s obnovením samostatného Sokola v rámci ČSTV v duchu tradic sokolských idejí Tyrše a Fügnera.