V tomto krátkém období tří let, vymezeném koncem druhé světové války a začátkem nové totality, byl Sokol Třebíč ve svém největším rozkvětu. Počtem 2253 členů dosáhl největší působnosti ve své historii. Opět se konala pravidelná nářaďová cvičení v sokolovně, pořádaly se výlety, stanové tábory, sokolská hudba byla na vrcholu své slávy, divadelní představení dosahovala vysoké návštěvnosti a byla uspořádána celostátní výstava sokolského pobytu v přírodě.

Činnost České obce sokolské byla násilně přerušena nacisty během 2. světové války a to na čtyři roky v letech 1941-1945. V neděli 13. dubna 1941 se přes noc na dveřích sokolovny objevil dvojjazyčný nápis: „Činnost Sokola zastavena, vstup zakázán!“ Sokol Třebíč byl tedy zrušen, avšak sokolská myšlenka byla udržována v ilegalitě dál díky plaveckému oddílu.

V červenci roku 1939 se konal první stanový tábor Sokola Třebíč pod vedením O. Pokorného a J. Jurenky. Byl uskutečněn od 4. do 25. července na Horském potoce u rybníka Vidláka, mezi Opatovem a Předínem. Dvacet dorostenců a starších žáků vedl zakladatel sokolského táboření v Třebíči, bratr Olda Pokorný, vzdělavatelem tábora a zástupcem vedoucího byl bratr Ing. Jaroslav Jurenka. Kuchyni vedly sestry J. Herzánová a B. Kořínková.

V roce 1925 byl založen trubačský sbor Sokola Třebíč, jako základ pozdější dechové kapely a již koncem roku se rozrostl na hudební odbor jednoty s hlavní náplní dechové hudby.

V roce 1926 byly zakoupeny pozemky pod železniční tratí a Aloisem Herzánem vypracován projekt pro budoucí sokolský stadion. O rok později začali členové Sokola Třebíč stadion budovat. Poslední práce byly dokončeny v roce 1932. Na západní straně stadionu byl postaven dřevěný hudební pavilon s náčelnickým můstkem.

První představení ochotnického divadla třebíčského Sokola jsou zaznamenána již na počátku 20. století. V roce 1924 byl ustanoven dramatický odbor Sokola Třebíč. Ani ten však nevykazoval pravidelnou činnost. Až v roce 1930 byla založena Sokolská scéna v Třebíči, jejíž režisérkou se stala Klema Reisingerová.Ve stejném roce byla zakoupena Sokolem Třebíč budova Bia Moravia, která byla přejmenována na Kino Stadion.

Hold sokolstva městu Třebíči u příležitosti výročí povýšení Třebíče na město 1335-1935 se uskutečnil 23.června 1935. Tento několik měsíců připravovaný sokolský den začal zkouškami na vystoupení od 7 do 10 hodin na stadiu. V 10:45 hodin šel průvod 1500 krojovaných příslušníků Sokola s 42 člennou sokolskou hudbou ze stadia na Karlovo náměstí, kde byla před radnicí manifestace. Zúčastnil se nejen Sokol Třebíč, ale řada dalších okolních sokolských jednot, aby vzdaly hold jubilejnímu městu Třebíči.

Počet členů v Sokole Třebíč se začal po vzniku Československé republiky opět zvyšovat, stejně tak jako jeho odbory. Těch bylo během dvou let založeno pět a to v Budišově, Opatově, Trnavě, Čechtíně a ve Vladislavi. V roce 1919 byl Jan Máchal jmenován vládou republiky inspektorem tělocviku na středních školách na Moravě a ve Slezsku.

Do první světové války muselo narukovat 155 třebíčských sokolů, z toho 19 cvičitelů. Každý sokol byl v armádě nazýván jako „politisch verdächtig"- politicky podezřelý. Sokolové totiž tvořili na frontách přeběhnutím k „nepříteli" základ našich legií, zvláště pak na ruské frontě. Z třebíčských sokolů tak prosluli zejména Josef Švec a Jan Syrový.

V květnu 1892 byl zakoupen pozemek v zahradě pana Janovského na Horce a zadána stavba sokolovny městskému staviteli, členu výboru Sokola, Josefu Herzánovi. Se stavbou se začalo 1. června a již 14. listopadu byla sokolovna schopna provozu.