Setkání na Mařence 2008
5. 1. 2008. - Novoročním setkáním na hoře Mařence zahájila župa Plukovníka Švece nový rok činnosti. Na vrcholu se setkávají zástupci sokolských jednot spřátelených organizací a veřejnost. Každoročně jsou zastoupeny všechny generace. Letošního výstupu se zúčastnilo 163 zástupců 13 jednot.
Zastoupeny byly - Moravské Budějovice, Bítovánky, Želetava, Předín, Štěměchy, Kněžice, Tasov, Opatov, Lesonice, Výčapy, Římov, Vladislav a Třebíč.
Z historie výstupu na horu Mařenku.
28.prosince 1970 se táborníci Sokola Třebíč se svými vedoucími vydali poprvé na Horu Mařenku. Šlo o průzkumnou výpravu, která měla prověřit zda se dá naplánovaná trasa zvládnout, odkud je nejlépe vyrazit a kam se vracet, jak dlouho celá cesta potrvá.
O rok později se na základě této výpravy odstartovala dlouhá šňůra tradičních výstupů. Vždy první sobotu nebo neděli v roce vystoupit na vrchol Mařenky s cílem po celý rok dosahovat met nejvyšších s nejlepšími možnými výsledky.
Chodívalo se převážně z Okříšek nebo Krahulova. V mrazu, za slunce, mlhy, mžení, prašanem, rozbředlým sněhem, blátem, po ledu. Mnohdy v promáčených botách. Jednou jsme se také museli na vytoužený vrcholek šplhat ze všech sil mezi padlými kmeny stromů. Za každého počasí jsme nahoře dokázali rozdělat oheň. Opečené maso, přinesené pokrmy, horký čaj a teplo od plamenů bylo ve znamení poledne. Ti, kteří byli na Mařence poprvé, neušli křestu. Jejich hlavy byly posypány sypkým (byl li sypký) sněhem. Pamatuji roky, kdy mnozí neposední u ohně nevydrželi a z příkrého východního svahu znovu a znovu dolů na igelitových pytlech sjížděli. Zbylo dost času i na hry, soutěže, bitvy sněhové a jiná zápolení. Cesta zpět vedla zimní přírodou na vlak do Krahulova či Hvězďovic. Ti nejzdatnější došli až do Třebíče.
S přibývajícími ročníky přibývalo i účastníků. Pozvání na Mařenku přijali také sokolové z okolních obcí a měst. Vrchol byl zdolán pěšky, na kole, na lyžích i na koni.
O rok později se na základě této výpravy odstartovala dlouhá šňůra tradičních výstupů. Vždy první sobotu nebo neděli v roce vystoupit na vrchol Mařenky s cílem po celý rok dosahovat met nejvyšších s nejlepšími možnými výsledky.
Chodívalo se převážně z Okříšek nebo Krahulova. V mrazu, za slunce, mlhy, mžení, prašanem, rozbředlým sněhem, blátem, po ledu. Mnohdy v promáčených botách. Jednou jsme se také museli na vytoužený vrcholek šplhat ze všech sil mezi padlými kmeny stromů. Za každého počasí jsme nahoře dokázali rozdělat oheň. Opečené maso, přinesené pokrmy, horký čaj a teplo od plamenů bylo ve znamení poledne. Ti, kteří byli na Mařence poprvé, neušli křestu. Jejich hlavy byly posypány sypkým (byl li sypký) sněhem. Pamatuji roky, kdy mnozí neposední u ohně nevydrželi a z příkrého východního svahu znovu a znovu dolů na igelitových pytlech sjížděli. Zbylo dost času i na hry, soutěže, bitvy sněhové a jiná zápolení. Cesta zpět vedla zimní přírodou na vlak do Krahulova či Hvězďovic. Ti nejzdatnější došli až do Třebíče.
S přibývajícími ročníky přibývalo i účastníků. Pozvání na Mařenku přijali také sokolové z okolních obcí a měst. Vrchol byl zdolán pěšky, na kole, na lyžích i na koni.
Kyllikky