Dorostenci i junioři Sokola Třebíč jsou Přeborníky ČOS!  Sobota 17. května 2014, hala TJ Sokol Královské Vinohrady, asi 17.15 hodin podvečer. Venku hustě prší…V hale právě skončilo poslední utkání letošních Přeborů ČOS ve florbalu. Naši junioři a muži v něm porazili v přímém souboji o vítězství v turnaji tým Sokola Frýdlant nad Ostravicí 2 : 1 a stali se poprvé v historii oddílu Přeborníky ČOS ve florbalu. Završili tak úspěšnou cestu týmů z naší župy sokolskou soutěží v sezóně 2013 – 2014. Cestu, kterou začali 26. dubna mini žáci ze Sokola Náměšť nad Oslavou, a ve které pokračovali suverénní mladší žáci z Rudíkova, uzavřeli dopoledne naši dorostenci a pověstnou třešinku na dort přidali večer junioři a muži. Letos jsme jako župa v Praze nepoznali hořkost porážky. Popravdě řečeno, docela horko nám bylo během těch dvou víkendů, kdy v Praze hráli Třebíčáci, jenom jednou – v Oblastním přeboru dorostenců, kdy jsme ještě asi 4 minuty před koncem čtvrtfinálového zápasu prohrávali s velmi silným týmem Sokola Švihov 3 : 4. Nakonec jsme díky dvěma gólům (ten druhý padl asi půl minuty před konce zápasu) vyhráli 5 : 4 a mohli jsme se poprat o celkové vítězství v soutěži na Přeboru ČOS.

 

DOROST

        Říká se, že vyhrát je těžké, ale mnohem těžší je vítězství obhájit. A co teprve, když jde o možnost dotáhnout třetím vítězstvím v řadě zlatý hattrick…

        Na Přebor ČOS se tentokrát společně s naším týmem probojovali z oblasti západ dorostenci ze Sokola Choceň. Kluci byli o nějaký ten rok mladší, ale jsou běhaví, a už ve finále Oblastního přeboru jsme s nimi měli docela dost práce. Na velkém hřišti (40 × 18 metrů) jsme měli ale přece jenom výhodu jak převahy věkové a výškové, tak i zejména větších herních zkušeností. Další výhodou pro nás bylo i to, že jsme s nimi hráli hned první zápas a tak trochu jsme věděli, „do čeho jdeme“. Dost dlouho byl zápas vyrovnaný, ale ve druhém poločase jsme přece jenom naše úsilí dotáhli i po stránce gólové. Na ukazateli skóre postupně přibývaly góly až do konečného výsledku 7 : 0. Co nám ale moc nefungovalo, to byla malá spolupráce útoku a obránců. Zápas jsme hráli víceméně stylem „ať nám to obránci hodí dopředu, a my už nějaký ten gól dáme“. S tímto stylem hry bychom ale proti silnějším soupeřům z Frýdlantu nad Ostravicí a také z Adamova u Brna neuspěli. V té chvíli už bylo téměř jisté, že o bronz již skoro jistě nemůžeme přijít. O přestávce mezi zápasy došlo na krátké „kázání“, co je třeba výrazně zlepšit – a ono to naštěstí zabralo.

        Sokol Adamov – velmi ambiciózní tým (nebo spíše jejich vedení a fanoušci). Potkali jsme se s nimi v našem dalším zápase a zvítězili 3 : 1. Ale vítězství to nebylo vůbec jednoduché. Vždyť tento soupeř vyhrál dost jednoznačně Oblastní přebor ČOS v oblasti východ. Tým výškově i herně (jak jsme se mohli přesvědčit hned v jejich prvním zápase s týmem Sokola Frýdlant), srovnatelný s tím naším. Zápas jsme odehráli jenom na dvě lajny. A musím jak hráče z těchto dvou čtyřek, tak i gólmana Davida, zvaného Štosák, pochválit. Na oblastním přeboru jsme ve druhé lajně vyměnili Davida Zahrádku za Dana Tomka. Fíla Veškrna šel z obrany do útoku, kde mu to herně sedí podstatně více. Obranu hrál tedy Mára Kostka s Danem, a protože jsou oba hodně rychlí a i technicky vyspělí, tak nedělali žádné chyby. Mára navíc podpořil během turnaje i naše střelecké konto dvěma krásnými góly. Nakonec jsme inkasovali jenom jednou a v závěru si celkem v poklidu vítězství pohlídali.

        To už bylo jisté, že budeme brát minimálně stříbro. Ale znáte to, když už jste tak blízko, bylo by škoda promarnit šanci… Finále a proti nám hráči ze Sokola Frýdlant nad Ostravicí. Kdo vyhraje, má zlato. Mimochodem, tenhle tým nám v Praze připravil zatím jedinou porážku v této soutěži za poslední tři roky. V roce 2012 jsme se nekoncentrovali na poslední zápas turnaje, když už jsme měli zlaté medaile jisté, a prohráli 5 : 7. Historie se ale neopakovala. Rychle po začátku zápasu jsme dali dva či tři góly a pak jsme již jenom skóre navyšovali až do stavu 7 : 0. To už se do hry zapojovala i třetí lajna. Ta nebyla moc rozehraná, v brance jsme také dali šanci Dominiku Svobodovi zachytat si zápas, a proto jsme v závěru dvakrát inkasovali. Radost byla ale veliká – zlatý hattrick pro náš tým, suverénní cesta finálovým turnajem se uzavřela. Tři roky byly pro nás v této kategorii naprosto úžasné… Takže – kluci (a Šárko) díky.

        O letošní zlato se postarali:

Gólmani:         David Štos a Dominik Svoboda

1. lajna .......... obrana Petr Svoboda (Metju) a Ondra Pánek (Pánvička)

                        útok Patrik Matov a Lukáš Valenta (jeden ze dvou nejlepších střelců turnaje)

2. lajna .......... obrana Marek Kostka a Dan Tomek

                        útok Filip Veškrna a Dominik Hobza

3. lajna .......... obrana Zdeněk Jonáš a Jakub Macoszek

                        útok Šárka Vávrová a David Zahrádka

V oblastním přeboru ještě hráli naši benjamínci Erik Novotný a Dominik Prokeš.

JUNIOŘI

        Přiznám se, že v téhle kategorii jsem věřil v úspěch více, než u dorostu. Letos si tohle družstvo „sedlo“. Tým, který jsme budovali již nějakých 5 let, jsme před sezónou doplnili o Kubu Adama a navrátilce Tomáše Vávru. Navíc zde přichází obrovská kvalita i z kategorie dorostu, kdy do věku juniorského dospěli kluci z ročníku 1996, který v předchozích letech vyhrál již zmiňovanou soutěž dorostu. Do Prahy s námi nemohl jet Oskar (přijímačky na VŠ) a Pavel Mrha (nemoc) – tedy silná obranná dvojice ze třetí čtyřky. Sestavu jsme tedy opět trochu museli promíchat. Do obrany šel Kryštof a s ním ještě dorostenec Ondra Pánek. Ten si křest v této kategorii odbyl na předchozím oblastním přeboru a počínal si více než úspěšně. Útok hráli další člen vítězného dorosteneckého týmu Patrik Matov a Ondra Štolpa, který si vyléčil pohmožděný kotník. Postupně jsme v soutěži potkali týmy ze Sokola Sobotka, Sokola Frenštát pod Radhoštěm a Sokola Frýdlant. Všechno tedy staří známí buď z loňského ročníku soutěže, nebo z oblastního přeboru. Musím pochválit kapitána týmu Jirku Kurku za bezvadné rozlosování našich zápasů. Ani proslulý režisér Jaroslav Dietl by to nenapsal lépe. O zlato se bojovalo – jak jinak – v posledním zápase a do poslední minuty tohoto krásného souboje… Jak to dopadlo, již pozorný čtenář jistě ví…

        To, co zdobí tenhle tým, je bezvadná a zodpovědná obrana (to platí ale i pro dorost). Vím, že mnozí občas brbláte, když na tréninku stále dokola opakujeme cvičení 2 – 1, 3 – 2, atd., prokládaná kořením v podobě střeleckých cvičení. Ale ono to funguje! A jasně se to ukazuje na tom, jak zodpovědně hrajete směrem do obrany. Musím přiznat, že jsem neviděl v šesti odehraných zápasech snad jediný souboj, který by některý z hráčů vypustil. A když je v bráně spolehlivý Michal Horký, naše šance prudce stoupají. Ale na druhou stranu nutno poznamenat, že když svou šanci dostal Dan Zachara, podal také 100% výkon.

        Sokol Sobotka – tedy stejný soupeř, se kterým jsme se potkali v minulém týdnu a také podobný průběh utkání. Tentokrát jsme zvítězili 5 : 0.

        Ve druhém zápase nastupujeme proti obhájcům loňského vítězství. Sokol Frenštát, hrající v oranžových dresech, jsme porazili i na loňském turnaji. Pokud si pamatuji, vedli jsme tehdy docela rychle 4 : 1 a pak jsme začali bránit a v konci zápasu dvakrát inkasovali. No – a ty dva góly nás stály první místo v turnaji. Letos, doufám, stejnou chybu neuděláme… V první polovině jsme dali jenom jeden gól. O hubené vedení jsme ale nakonec málem v závěru poločasu přišli. Míček propadl do naší branky naštěstí až po zaznění sirény, končící poločas. Začátkem druhého poločasu chvilku trvá, než dáme uklidňující druhý gól. Střelecky se dařilo hráčům ze třetí lajny. Do střelecké listiny se zapsal i obránce Ondra Pánek, který jinak zase moc gólů nedává. Pak ještě překonal brankářku Frenštátu Šárku Vávrovou „pod víko„ Patrik Matov. Ta sice dostala pět gólů, ale za ně nemohla. Dalším minimálně pěti či sedmi zabránila. Do tabulky turnaje si zapisujeme opět výsledek 5 : 0.

        Jeden zápas volno, to je tak akorát, aby hráči moc nevychladli, ale nastoupili do zápasu odpočatí a plně koncentrovaní. A je tu finále. Opět se nabízí srovnání s loňským ročníkem soutěže a se soubojem těchto dvou týmů. Loni jsme prohráli 3 : 5, když jsme po celý zápas tahali za pověstný kratší kousek provazu. Tenkrát to byl první zápas a my ho úplně nezvládli. Věříme, že dnešek dopadne mnohem líp. Konec konců, stačila by i remíza, máme o dost lepší celkové skóre. Ale to by bylo hodně nebezpečné. Stačí chvilka nepozornosti a sezóna by nekončila podle našeho přání.

        Celkem rychle vedeme v první polovině 2 : 0. Góly dali Kuba Adam a Tomáš Vávra. Ten si z tohoto kousku zápasu moc nepamatuje, protože po souboji s hráčem soupeře uklouzl po jeho florbalce a upadl přes záda na hlavu. Další tři střídání sedí (nebo spíše leží) vedle střídačky a práci má poprvé během dnešního turnaje i zdravotník Vítek Musil. Mícháme narychlo složení čtyřek a poločas dohráváme s dvoubrankovým náskokem. Do konce zápasu chybí ještě 15 minut. Soupeř se ale rozhodně nevzdal a chvíli po začátku druhé půle vstřelil gól na 2 : 1. Byl po takové docela nevinné přihrávce z rohu před velké brankoviště. Tam si do bloku našich bránících hráčů naběhl hráč Frýdlantu a nechytatelnou střelou snížil. Dál se již utkání ale opět vyvíjelo podle našich not. Na Michalovu branku sice šlo ještě pár střel, se kterými si musel poradit, ale jako vždy, náš gólman nás podržel. Ani my jsme nezaháleli a na branku soupeře jsme také vyslali několik slušných střel. V síťce však neskončila žádná. V každém případě, bylo na co se dívat. A čas na časomíře v hale odkrajoval nemilosrdně vteřinu za vteřinou… Ty poslední již dobíhaly za hlasitého odpočítávání… Je konec, vyhráli jsme a celou soutěž jsme dohráli stylem „vítěz bere vše“. Dnešek patřil v hale SKV hráčům v červeno – černých dresech.

        Poděkovat ale musíme také hráčům z týmu Sokola Sobotka, kteří nás ve chvilkách, kdy nám zrovna nebylo moc veselo, neúnavně podporovali a povzbuzovali. Jejich „Třebíč, Třebíč!“ hnalo naše kluky dopředu a dávalo zapomenout i na únavu, která se již s přibývajícími minutami hromadila. A moc jim také přejeme medaili, kterou si nakonec z Prahy odvezli. Byla bronzová, když po vzájemném souboji o třetí místo porazili Sokol Frenštát 6 : 2. Takže – spokojenost i z pohledu výsledku týmů, které hrály sokolskou soutěž v oblasti západ.

        Stejně jako u dorostenců, na závěr ještě sestava hráčů, kteří v týmu nastupovali a vybojovali pro Sokol Třebíč historicky první titul Přeborníků ČOS ve florbalu kategorii junioři a muži:

Gólmani:         Michal Horký, Daniel Zachara

1. lajna .......... obrana Jiří Kurka a David Sobotka

                        útok Tomáš Palko a Tomáš Dvořák

2. lajna .......... obrana David Rymeš a Martin Palko

                        útok Jakub Adam a Tomáš Vávra

3. lajna .......... obrana Kryštof Maláč a Ondřej Pánek

                        útok Patrik Matov a Ondřej Štolpa

Jako třináctý hráč naskakoval do sestavy, když bylo třeba, další dorostenec Dominik Hobza.

        Postup z regionálního a oblastního přeboru pomáhali vybojovat Oskar Maláč a Pavel Mrha. I oni mají na tomto zlatu svůj velký podíl. A nesmíme zapomenout i na Davida Štose, který v bráně dělal v regionální soutěži dvojku Michalovi.

 

        Sezóna je u konce a zbývá posledních pár tréninků a letní přestávka. Pevně věřím, že tým juniorů a mužů zůstane do dalšího ročníku ligy kompletní. U dorostenců nám sice odejde první lajna do juniorky, ale na jejich místa určitě nastoupí noví, mladší hráči a budou se snažit o stejně dobré výsledky, jako jejich předchůdci.

Viděno z lavičky našeho týmu z pozice toho, který si letošní sezónu neskutečně užil.

Takže – kluci, díky!!!

Radek