Protože tělocvičné jednotě Sokol nevyhovovala stará sokolovna pocházející z roku 1892 a také jednota neměla žádný stadion, byly snahy obojí vyřešit. Zatím co stadion se podařilo postavit a zprovoznit v roce 1933, nová sokolovna stále zůstávala jenom ve fázi ideového návrhu.

V roce 1947 se rozhodl výbor Sokola Třebíč pořídit bronzovou pamětní desku svým 15 umučeným členům nacistickými okupanty v letech 1939 - 1945. Dílo bylo zadáno akademickému sochaři Vlastimilu Večeřovi z Nového Veselí, žáku profesora Laudy. Desku odlila firma František Anýž z Prahy, nákladem 26 000 Kč.

V roce 1968 se Sokol Třebíč pokusil zdárně obnovit svoji činnost. Nebyl sice zcela samostatný, nejprve fungoval v rámci ČSTV a později v rámci ZRTV (základní a rekreační tělesná výchova), avšak svoji činnost provozoval v sokolském duchu. Každý ze zakládajících členů složil tuto přísahu: „Svým vlastnoručním podpisem potvrzuji, že se hlásím a souhlasím s obnovením samostatného Sokola v rámci ČSTV v duchu tradic sokolských idejí Tyrše a Fügnera.

V roce 1946 se při Sokolské scéně vytvořila Scéna mladých pod vedením Josefa Gerži, která se věnovala převážně představením pro mládež. Tak vznikly hry jako Sněhová královna nebo Jak květinky přezimovali za spolupráce scénografa Luboše Vidláka. Úspěch těchto představení dokazují novinové články z roku 1947. Sokolská scéna dále v tomto období nastudovala hry například od A Christie Bylo jich deset, od Lope de Vegy Vzbouření na vsi, Lucernu od A. Jiráska, Sen noci svatojánské od W. Shakespeara nebo Sluhu dvou pánů od Godoniho.

V roce 1948, po nástupu komunistické strany k moci, činnost České obce sokolské neskončila. Docházelo však k jejím neustálým reorganizacím a postupné likvidaci. Roku 1948 byla ČOS vedena a budována jako Jednotná tělovýchovná organizace - Československá obec sokolská, která byla však v prosinci 1952 z rozhodnutí nejvyšších vládních orgánů zrušena.

V roce 1946 zaznamenává lehkoatletický oddíl Sokola Třebíč obrovský rozmach. V jeho čele stojí prof. Emil Novák, který se stává i župním vedoucím lehké atletiky. Někteří atleti, především Alois Krul, reprezentovali Sokol Třebíč i v mezinárodních závodech a jejich výkony se staly československými rekordy.

V tomto krátkém období tří let, vymezeném koncem druhé světové války a začátkem nové totality, byl Sokol Třebíč ve svém největším rozkvětu. Počtem 2253 členů dosáhl největší působnosti ve své historii. Opět se konala pravidelná nářaďová cvičení v sokolovně, pořádaly se výlety, stanové tábory, sokolská hudba byla na vrcholu své slávy, divadelní představení dosahovala vysoké návštěvnosti a byla uspořádána celostátní výstava sokolského pobytu v přírodě.

Činnost České obce sokolské byla násilně přerušena nacisty během 2. světové války a to na čtyři roky v letech 1941-1945. V neděli 13. dubna 1941 se přes noc na dveřích sokolovny objevil dvojjazyčný nápis: „Činnost Sokola zastavena, vstup zakázán!“ Sokol Třebíč byl tedy zrušen, avšak sokolská myšlenka byla udržována v ilegalitě dál díky plaveckému oddílu.

V červenci roku 1939 se konal první stanový tábor Sokola Třebíč pod vedením O. Pokorného a J. Jurenky. Byl uskutečněn od 4. do 25. července na Horském potoce u rybníka Vidláka, mezi Opatovem a Předínem. Dvacet dorostenců a starších žáků vedl zakladatel sokolského táboření v Třebíči, bratr Olda Pokorný, vzdělavatelem tábora a zástupcem vedoucího byl bratr Ing. Jaroslav Jurenka. Kuchyni vedly sestry J. Herzánová a B. Kořínková.

V roce 1925 byl založen trubačský sbor Sokola Třebíč, jako základ pozdější dechové kapely a již koncem roku se rozrostl na hudební odbor jednoty s hlavní náplní dechové hudby.