Sokolská jednota v Třebíči byla zakládána třikrát. Poprvé v roce 1863, podruhé 1872, avšak oba pokusy neměly dlouhého trvání. Teprve v roce 1882 uspěl pokus třetí. V roce 1883 se do rodné Třebíče vrátil vynikající učitel tělocviku Jan Máchal, který svým dlouholetým působením v Sokole Třebíč, zejména jako náčelník, jednotu pozvedl na velmi dobrou úroveň a upevnil její postavení. V roce 1887 bylo uspořádáno první veřejné cvičení v sále Národního domu a v témž roce byl slavnostně odhalen prapor jednoty. Mezníkem v životě mladé jednoty bylo postavení sokolovny v roce 1892, která byla vybudována stavitelem Josefem Herzánem za pouhých 169 dní. Od roku 1897 začlaly cvičit v Sokole také ženy. V roce 1898 byl založen cyklistický oddíl.

Jednota se osamostatňuje a jako první v republice se hlásí k obnovené ČOS. Z části se daří získat zpět původní majetek. Žel bez tolik potřebné sokolovny, která byla zbourána v rámci výstavby budoucího městského divadla. Jednota má dostatek mladých lidí, kteří jsou ochotni pracovat pod vedením starších. Nedostatek peněz je vynahrazen úsilím a chutí vytvořit samostatnou a nezávislou jednotu.

Po znovuobnovení jednoty, a převzetí historického majetku je hlavní program zaměřen na oslovení široké veřejnosti. Pořádají se akce pro my trávení volného času rekreační formou. Cvičení v tělocvičnách je doplněno o sportovní přebory pro mládež, orientované na všestranný rozvoj osobnosti. Dochází k předání štafety ve vedení jednoty. Zahalují se práce na obnově budovy na LP 20 a stadionu. Posiluje dobré jméno jednoty směrem k veřejnosti a Městu Třebíč. Zpravodaj jednoty a pravidelná Sokolská hlídka v okresním tisku zaručují jednotě silnou propagaci.

Toto období se vyznačuje stabilizací jednoty * daří se v rámci finančních možností spustit oprava budovy na LP 20 - dokončena loděnice, nově provedeny uliční fasády * poprvé táboříme na novém tábořišti jednoty * začíná se úročit mravenčí a mnohdy obtížná práce z minulých let * otvírají se dotační příležitosti, které se daří využívat ve prospěch jednoty.