Pobyt v přírodě v Sokole Třebíč založili profesor gymnázia Oldřich Pokorný a Ing. Jaroslav Jurenka. V roce 1938 kolem sebe soustředili skupinu dorostenců se kterými podnikali pěší, cyklistické i lyžařské výlety. První tábor uskutečnili již v červenci 1939 na Horském potoce u rybníka Vidlák v Opatově.

O rok později prožili na stejném místě svůj druhý tábor, kterému dali název Dřeváčkový. Cyklistický putovní tábor v roce 1941 byl jejich posledním. Spolu s dalšími třebíčskými sokoly položili život za budoucí, znovu svobodnou vlast. Jaroslav Jurenka byl zastřelen nacisty v Brně, Oldřich Pokorný zahynul v Osvětimi.

Smrt obou zakladatelů sokolského táboření v Třebíči však neznamenala konec této překrásné činnosti. Granátový tábor, pořádaný jejich následovníky v srpnu 1945 byl shodou okolností prvním poválečným táborem celé Československé obce sokolské vůbec. Sokol Třebíč se dostal zakrátko do čela táboření celé ČOS. Táborem Tasava obstál v konkurenci 830 táborů na prvém místě a svoji vyspělost předvedl ukázkovým stanovým táborem v pražské Stromovce v době konání XI. všesokolského sletu.
 

 
Začátkem padesátých let musel Sokol Třebíč opět násilně přerušit svoji činnost. Tak jako Dřeváčkový tábor nesl poslední týden nápis " Tábor Okresní péče o mládež ", neboť název Sokol byl nacistům trnem v oku, nesla za komunistů poslední týden stejné označení i sokolská osada žáků na Vlčím kopci v roce 1950. Díky událostem na počátku roku 1968 se znovu, ale jenom na krátkou dobu obnovila Československá obec sokolská. S ní i Sokol Třebíč a to co mělo v tomto městě tak pevné kořeny a vysokou úroveň - pobyt v přírodě a táboření. I přesto, že byl zakrátko Sokol celostátně udušen, zásluhou manželů Herzánových se v Třebíči od tohoto roku rozvíjela práce s mládeží poutavou a dobrodružnou formou dál. Filozofie začlenění malých jednot do velké TJ v roce 1985 dávala některým opět naději na " úspěšné " ukončení činnosti třebíčské Sokolské jednoty. I přes násilné včlenění do TJ se to nepodařilo. V roce 1990 se Sokol Třebíč osamostatnil a začlenil do ČOS.

V současné době se celoročně pobytu v přírodě a táboření věnuje oddíl chlapců, oddíl dívek a rodiče s předškolními dětmi. Vyvrcholením pobytu v přírodě jsou tábory – zimní, stanové a vodácké. Jsou zaměřeny nejen na aktivní odpočinek, ale i na rozvíjení psychických, fyzických a morálních vlastností dětí. Velké táborové hry, úseky Modré stuhy (soutěže ve vodě), polní a terénní hry, drobné pracovní úkony, tvoří pestrý program, který sleduje všestranný rozvoj osobnosti. K pobytu v přírodě však nepatří jenom tábory. Jsou to také schůzky, výlety, výpravy, vodácké plavby, brigády v přírodě …

To vše je na půdě Sokola Třebíč prověřeno časem a prací mnoha zkušených vedoucích. Snad právě proto se také stává Jurenkova osada v posledních letech místem, kam přijíždí lidé z celé republiky, aby se obohatili o cenné zkušenosti. Lidé, kteří jsou odhodláni věnovat nezjištně kus svého života dětem a mladým lidem. Vést je k návratu k přírodě, hledání pravých hodnot, k samostatnosti a zodpovědnosti. Pobyt v přírodě není vlastně jenom pouhé si hraní si a výlety do přírody. Jde o utváření člověka v jeho nejpřirozenějším prostředí pro které byl stvořen.

Jiří Herzán