Pohár komise florbalu 2015

Zlatý (a také stříbrný) florbalový víkend

Po dlouhé letní přestávce vstoupili do svých soutěží florbalové týmy Sokola Třebíč. O víkendu 7. – 8. listopadu se hráči týmů dorostu, juniorů a juniorek zúčastnili hned dvou turnajů, které jsme brali jako přípravné zápasy před novým ročníkem Župní florbalové ligy.

V sobotu 7. listopadu se v hale Obchodní akademie konal 3. ročník Poháru komise florbalu. To je druhá velká soutěž, kterou organizuje Odbor všestrannosti ČOS pro hráče, kteří nejsou registrováni v soutěžích ČFbU. Na turnaj, který jsme poprvé pořádali, se přihlásilo celkem osm týmů. Kromě tří domácích týmů ze Sokola Třebíč se tohoto turnaje zúčastnila i družstva Sokola Ostroměř (vítězové předchozích dvou ročníků), Pečky, Frýdlant nad Ostravicí a Jevíčko. Osmičku pak doplnil začínající dívčí tým ze Sokola Luka nad Jihlavou.

Celodenní program začal přátelským utkáním mezi juniorkami ze Sokola Třebíč a děvčaty ze Sokola Luka nad Jihlavou. Výsledek není úplně důležitý. Hlavní byla v tomto případě spokojenost obou týmů. Naše holky si po dlouhé době zahrály proti dívčímu družstvu a pro děvčata z Luk nad Jihlavou to bylo asi první utkání vůbec. A pokud toto utkání přispělo k rozhodnutí o účasti týmu z Luk nad Jihlavou v rámci sokolské ligy, tak je spokojenost na všech stranách.

Potom již začaly boje ve skupinách. Skupinu A hráli naši junioři (černý tým) a juniorky. K nim los přiřadil ještě Frýdlant nad Ostravicí a Pečky. Ve skupině B jsme měli červený dorostenecký tým. Ten se postupně utkal s dívčím týmem z Luk nad Jihlavou, družstvem ze Sokola Ostroměř a Sokola Jevíčko.

Pro naše juniorky to byl hodně těžký turnaj. Bylo to podobné jako v župní florbalové lize. Ze všech zápasů odešly holky jako poražené. Rozdíl ve fyzických dispozicích je ve srovnání s dorostem nebo juniory již tak velký, že se zkrátka srovnávat nemohou. Ale na výkonu jednotlivých hráček je vidět oproti minulé sezóně velké zlepšení. Platí to hlavně pro ty, které chodí pravidelně na tréninky. Nechci tady teď rozebírat výkony jednotlivých hráček. To jsme dělali v průběhu celého sobotního zápolení. Hodnocení týmu jako celku – za mne jednoznačně plus.

Oba dva chlapecké týmy prošly základními skupinami bez ztráty bodu. Junioři z černého týmu vyhráli své zápasy tenisovými výsledky 6:1, 6:1 a 6:0. Dorostenci se trochu trápili s týmem z Ostroměře (nebylo se co divit). Ale nakonec v dramatickém závěru zvítězili 4:3.

Plný počet bodů ze skupiny zajistilo oběma týmům snadnějšího soupeře pro čtvrtfinále v podobě dívčích týmů. Vítězství v těchto zápasech byla tak trochu povinností. A byl z toho i pohodlný postup do semifinále. V neposlední řadě to pak byla i možnost pro mladší brankáře z dorostu, aby si zachytali v „ostrém“ zápase.

V semifinále mi udělali radost hlavně dorostenci, kteří již podruhé během sobotních zápasů dokázali porazit tým ze Sokola Jevíčko. Tentokrát v poměru 5:1. Zápas se sice neobešel bez emocí a vyloučení na obou stranách, ale z pohledu celkového výsledku to byla jenom drobná epizoda.

Junioři měli cestu do finále mnohem těžší. Utkali se s velmi dobrým a silným týmem ze Sokola Ostroměř. A dlouho jsme prohrávali takovým nešťastným gólem. Michal vyrazil střelu, nikdo nepřistoupil k dalšímu volnému hráči a ten poslal míček do naší sítě. Pak nastal velký tlak naší juniorky, který ale dlouho ztroskotával na dobré obraně ostroměřských. Až pak jedna střela z florbalky Matěje Pěnčíka – Pěny skončila v bráně soupeře. Dohrávali jsme poslední dvě minuty ve třech a tak se docela báli o vítězství. Prodloužení gól nepřineslo a tak došlo na nájezdy. Čtyři stateční z naší strany byli Kuba Adam, Matěj Pěnčík, Patrik Matov a Kryštof Maláč. Nájezdy jsou vždy loterie a my jsme měli trošičku víc štěstí. Michal tři nájezdy chytil a jen jedna střela byla tak přesná a prudká, že proletěla mezi nohou a rukou do sítě. Na druhou stanu je potřeba přiznat, že jeden hráč z Ostroměře už Michala překonal, ale nedokázal míček doklepnout do sítě opuštěné branky. Naši střelci byli o jeden gól úspěšnější. Ale i nájezd Kuby (brankář ho stačil na poslední chvíli vytáhnout mimo branku hřbetem ruky) a Kryštofa (míček proskákal tak 10 cm vedle tyčky) nebyly vůbec špatné. O finálovou účast se tak postaral Paťa Matov pěkným hokejovým nájezdem ze strany. Na rychlou střelu pak již brankář nestačil reagovat. Poslední nájezd proměnil Pěna. Moc se s tím nepáral. Jedno naznačení střely, brankář se nepohnul. Podruhé už to nezbylo naznačení, ale prudká a přesná střela. Zajímavé bylo, jak po této střele byla hala v klidu, a všichni čekali na další nájezd. Ten ale už nebyl naštěstí potřeba…

Zápas o třetí místo se nekonal, neboť tým ze Sokola Jevíčko ze soutěže odstoupil pro malý počet hráčů. (Po semifinále byl jeden z hráčů tohoto týmu vyloučen se zákazem startu v dalším utkání, a ve čtyřech hráčích bez možnosti střídání již hrát nechtěli).

Začalo finále turnaje. Bylo jasné, že velký putovní pohár pro vítěze této soutěže zůstane na jeden rok v Třebíči. A tak jsem na lavičce mohl prožívat asi poprvé v životě klidné finále a bavil jsem se florbalem. Taková odměna pro trenéra, ale zároveň i problém, komu vlastně fandit.

První gól zaznamenal tým dorostenců a po zbytek prvního poločasu si pak udržoval svůj tenký náskok. Juniorka ve druhém poločase zabrala a zvítězila 4:2. Výkon dorostenců ale nebyl vůbec špatný a kluci se nemají za co stydět. Rozhodla ale větší hráčská zkušenost juniorů a o něco přesnější střelecká muška.

Když jsme vstupovali do turnaje, říkal jsem si, že by bylo pěkné, kdyby junioři vyhráli a dorost bojoval o medaile. Jejich finálová účast byla bonusem navíc. Doufám, že se všem třem týmům povede i za týden v lize.

Neděle a turnaj ČEZ Florbal CUP na Spartaku. Šli jsme do něj s tím, že si zahrají přípravné zápasy i starší hráči, pro které nebyl určen sobotní turnaj. Oskar dal dohromady sestavu z hráčů, kteří měli čas a byli ochotní hrát. Žádné velké cíle jsme si nedávali. První juniorská lajna se sešla skoro celá. Chyběl jenom Tom Dvořák, který má poraněný kotník a vše mohl sledovat jenom z tribuny. Druhou pětku jsme poskládali z druhé lajny, kam přišel navíc Ondra Pánek, nově i Pája Kavanová. Zbývající čtyři hráči z dorostu tvořili neúplnou čtvrtou pětku.

První zápas proti Jinýmu levelu. Pro většinu čtenářů bude asi tento název patrně neznámý. Ale jsou to většinou hráči z týmu Snipers, který hraje 2.florbalovou ligu. Obhájci jarního vítězství. Soupeř tedy velmi zkušený a těžký. Tomáš Palko měl před zápasem k týmu proslov, který možná nahnal trochu víc strachu, než bylo potřeba. Po první polovině prohráváme 0:2. Zoufale se bráníme, jsme jako na kolotoči. Jedna střela za druhou létá kolem branky. A pak ještě jedna končí za zády našeho brankáře. Minutu před koncem prohráváme 0:3. Tom Palko nedává gól do prázdné branky. Posledních dvacet vteřin nám stačilo k upravení výsledku na přijatelných 2:3 z našeho pohledu. Hned se ozývaly hlasy: „Však ono to půjde!“ Jak vizionářské… Prohráli jsme, ale ve srovnání s ostatními týmy z naší skupiny, které si odnesly od Štěpánků a spol. 6 gólů a daly jenom jeden, to bylo hodně lichotivé.

Druhý zápas skupiny proti Pozdnímu sběru. Hráči Yashicy a Náměště jsou na pětkový florbal zvyklí. Hrajeme s nimi naprosto vyrovnaný zápas. Gól padl až vteřinu před koncem. Paťa Matov to vzal na sebe a vítězíme 1:0. Máme první tři body do tabulky skupiny.

Po polední pauze hrajeme poslední zápas ve skupině proti Biopartě. Trochu větší osekávaná, ale vyhráváme 3:0. Ve skupině jsme druzí a tím hrajeme semifinále proti domácímu Spartaku. Tak to už začíná vypadat zajímavě. Z předpokládané pouhé účasti v turnaji a pár zápasů ve skupině, budeme hrát o medaile.

Semifinále máme pod kontrolou, v celém zápase vedeme a nakonec vyhráváme 3:1. Máme zase hodinu a půl času, a tak sledujeme, jak si vedou naši soupeři. Jinej level jasně vyhrává své semifinále a tak je jasno. Bude se opakovat naše první utkání ze skupiny. Že by příležitost vrátit soupeři porážku? Ne, tak na to asi v této chvíli nepomyslel nikdo z nás. Trochu zase mícháme se sestavou. Do práce musel odjet Tom Palko, ale vrací se Ondra Pánek, který si odskočil do Vratěnína na fotbal. Než odjížděl, sliboval, že se vrátí na finále. Mysleli jsme si, že si dělá legraci. No, nedělal…

Finále turnaje. A také úplně jiný zápas, než jsme hráli ve skupině. Příjemným překvapením je, že tentokrát nepropadáme v obraně, stíháme soupeře i po stránce fyzické kondice. Oskar se protahuje mezi útočníky soupeře a střelou pár kroků za polovinou hřiště otevírá skóre zápasu. Na přesnou a dostatečně prudkou střelu gólman soupeře nestačil reagovat. Za chvilku je ale vyrovnáno. Jinej level zabral, zavřel nás na naší polovině a gól na sebe nedal dlouho čekat. Po polovině zápasu zatím remíza 1:1.

A už se rozbíhají první vteřiny druhého poločasu. Pája má dvě velmi přesné nahrávky na nabíhající spoluhráče v útoku. První prošla ještě bez valného efektu. Z té následující dává Kuba druhý gól. A opět stejný scénář. Přichází tlak, kterému se dá občas jenom těžko odolat. Ale naše zónová obrana funguje docela spolehlivě. Útočníci jsou vysunutí na polovinu soupeře a už tam začínají napadat rozehrávku soupeře. Pak ale projde jedna polostřela – polopřihrávka za našeho posledního hráče. Soupeřův útočník vymíchává Zdeňka a srovnává na 2:2. Kdo by si myslel, že teď už bude mít zápas jednoznačný průběh a my se budeme jenom bránit, tak by se mýlil. Hra se sice přelévá z jedné strany na druhou, ale i my se dostáváme k brance soupeře a občas ji ohrožujeme. Po jedné ze střel od obránců se míček odráží k volnému Martinovi Palkovi a ten svým osobitým způsobem posílá míček do víka soupeřovy brány. Potřetí jsme ve vedení. Do konce zápasu zbývá asi 5 minut. Točíme už jenom dvě lajny. Přece jenom šance na vítězství je docela velká a my ji chytáme za pačesy. Pořád dokola. Soupeř založí útok, my ho na polovině zastavíme, zkusíme zaútočit a pak se vše opakuje znovu. A když míček dojde až k naší brance, je v ní spolehlivý Zdenál. Do konce zápasu zbývá asi 40 vteřin. Budeme rozehrávat volný úder, bereme volný čas a necháváme vydechnout obě pětky. Taktických pokynů už dát moc nejde. A tak jenom jediný – zbytečně nevyhazovat míč na polovinu soupeře. A když, tak ve chvíli, kdy máme volného útočníka, který má možnost míček chvilku podržet. Přesně tak, jak jsme si naplánovali, tak to proběhlo. Míček jde na naše obránce, ti ho chvilku zkouší držet, ale soupeř dotírá. Tak rychle s míčkem ven na polovinu soupeře. Tam ho sbírá Paťa a vodí asi 15 vteřin jednoho, pak dva a nakonec i tři soupeřovy hráče kolem dokola. Když ho seberou útočníci Jiného levelu, dojdou s ním jen na polovinu hřiště. Tam v souboji sekají a rozehráváme zase my. Konec. 3:2! Pro nás!

Kdyby mi tohle někdo řekl před zápasem, myslel bych si, že si dělá legraci. Ale ne, je to fakt pravda. Poprvé jsme vyhráli tento turnaj. Přiznám se, že jsem se rozhodoval, jestli nepojedu do Prahy na poznávací zájezd. Tohle bylo ale mnohem lepší. Jak víkend začal, tak také končí. Je zlatě orámovaný se stříbrnou vsuvkou uprostřed.

Díky všem, co hráli a bojovali na barvy našeho týmu. Příští neděli v lize bude tahle série doufám pokračovat…

Radek